Západočeská galerie v Plzni

Při hledání autentického architektonického řešení nové budovy Západočeské Galerie nás oslovilo výjimečné umístění stavební parcely, která se nachází v průsečíku významových os, stejně tak jako v prostředí s významnou historií.

Definovali jsme základní komunikační a historické osy a faktory určující vnější vztahy:
- Galerijní osa: současný objekt galerie - Masné Krámy – nová budova galerie – Západočeské Muzeum
- Osa zeleně: Anglické nábřeží – Šafaříkovy sady – Křižíkovy sady
- Historická osa: Katedrála sv. Bartoloměje – Františkánský klášter – bývalý Špitální kostel
- Morfologie gotického, historického a kulturního kontextu
- Místo setkání, proudění, citového zážitku a poznání, které není možno definovat bariérou

Ze syntézy takto stanovených souvislostí a zadávacích podmínek je formulováno finální řešení. Hmotový koncept budovy vychází z nepravidelné gotické parcelace historické Plzně a prostorového členění střešní krajiny jejího historického jádra. V rámci historického kontextu návrh kopíruje půdorysnou stopu původní zástavby a zároveň respektuje i původní umístění Špitálního kostela, kde se předpokládají cenné nálezy v rámci archeologického průzkumu. Vzniká tak „shluk gotických domů“ s vnitřním atriem a vykonzolovanou dominantou věže, která jednak reinterpretuje původní dominantu Špitálního kostela, druhak umožňuje návštěvníkovi galerie atraktivní výhledy na další dominanty historické Plzně – katedrálu sv. Bartoloměje a Františkánský klášter. Archeologické nálezy Špitálního kostela bychom chtěli následně prezentovat v rámci parteru galerie. Stejně tak je nutno připomenout původní situování dílny Františka Křižíka, kde vyráběl první obloukové lampy. Tato dílna byla situována v původním domě stojícím na této parcele.

Reinterpretace gotických domů tak vytváří objekt, který jasně urbanisticky zapadá do kontextu historické Plzně a který svou členitostí navozuje atmosféru příjemné hravé budovy. Vzhledem k tomu, že se jedná o objekt galerie, byla budova komponována jako prostorová plastika – lehký obal chránící vystavená výtvarná díla, vznášející se nad transparentním parterem jako „plzeňský diamant“. Nesymetrické strany jehlanů dělících fasádu podle potřeby propouštějí denní světlo do interiéru. Nepřímé ze severu a odspodu, přímé pro studovny, administrativu, pracovny restaurátorů atd. Různorodě volené prosklené plochy umožňují podle potřeby průnik denního světla, stejně jako orientaci a průhledy do okolí.

Stejně pečlivě jako charakteristický vnější vzhled byly řešeny i vnitřní prostory a provoz. Celá budova je rozdělena na dvě části: větší zabírající 3/4 je prostor s vnitřním atriem s ochozem, jižní část – 1/4 je využita jako technologický blok s obslužnými provozy, administrativou, evakuačním a nákladovým výtahem a únikovým schodištěm, sociální zázemí.