Muzeum české loutky a cirkusu v Prachaticích

Expozice loutek a cirkusů Národního muzea je na rozdíl od jiných expozic loutek charakterická odborným kunsthistorickým zpracováním a autorským architektonickým řešením, které se promítají do výběru exponátů a členění expozice. Je doplněna doprovodnými texty zpracovanými odbornými kurátory expozic, které odrážejí aktuální stav badatelských znalostí a rozsah muzejního fondu NM. Nezbytnou součástí instalace je interaktivní zapojení návštěvníků (především dětí) do „života“ expozice, tak aby je lákala opakované návštěvě a zároveň se zapojila do širších kulturních aktivit nejen města Prachatice, ale i regionu .

Scénografie:
Loutku chápeme jako „herce“, je součástí děje, scény, postavou v konkrétní nebo fiktivní hře… Nedá se až na výjimky vystavovat osamoceně, zavěšená v prostoru, bez „prken, co znamenají svět“, bez přítomnosti divadelního prostředí nebo jeho iluze.
Loutka je určena pro pódium, jeviště, pro světla. Na jevišti loutka ožívá, pohybuje se, mluví, hraje, světla ji opticky zvětšují, dodávají emoce, prostor (optická hra - loutka působí větší a opravdovější – iluze malého „dřevěného herce“ na jevišti, který upoutává návštěvníky v divadle).